Výzkumná agenda

Hlavní výzkumný problém

Ústředním problémem, na nějž se projekt zaměřuje, je otázka: co znamená uznat lidství druhého člověka? Tento problém studuje jak na osobní rovině (naše vztahy s rodinou, přáteli, sousedy, spolupracovníky, lidmi stejného náboženství apod.), tak i na rovině společenské a politické (ve vztazích k lidem v nouzi, k lidem různě znevýhodněným, zločincům, k odlišným kulturám, náboženským skupinám, k lidem utlačovaným, uprchlíkům atd., a to jak uvnitř, tak i vně naší společnosti). Propojení osobní roviny se společensko-politickou staví na určujícím trendu v etice i sociální teorii, který upouští od předpokladu, že tyto úrovně lze od sebe oddělit nebo že si jsou dokonce diametrálně protikladné. Přestože již proběhnula předběžná zkoumání politických emocí a politické dimenze lásky, dosud nebylo dosaženo přesného vyjasnění rozličných způsobů, jimiž lze propojit rovinu osobní na jedné straně (vztahy a emoce) s rovinou společenskou, politickou a právní na straně druhé. Podstatnou částí projektu tvoří základní výzkum ve formálním smyslu, který se orientuje na vytvoření a rozšíření základního pojetí uznání lidství druhého člověka; k tomu dojde prostřednictvím reflexe různých druhů vztahů a emočních reakcí, a to na úrovni jak osobní a mezilidské, tak i v různých kontextech sociální či politické interakce. Klíčovým aspektem filosofického výzkumu těchto různých vztahů a reakcí bude předně zkoumání jejich zachycení v literatuře a umění. Další část projektu bude spočívat v aplikaci výzkumu tak, že jeho výsledky budou přímo aplikovány na konkrétní současné společenské problémy se zvláštním zaměřením na problémy politicko-právní, které přináší populismus, nacionalismus, náboženské konflikty, migrace, uprchlická krize, změna klimatu a proměňující se evropská identita.

Dva typické dílčí problémy

Toto jsou dva typické problémy, jimiž se projekt bude zabývat:

  1. Do jaké míry lze lásku, stud, lítost a výčitky svědomí legitimně uplatnit na rovině sociální či dokonce politické tak, aby spíše posilovaly, než oslabovaly liberální politické zřízení? Nemusela by takováto socializace či politizace vždy nutně zahrnovat i neliberální narušení veřejné sféry, která by měla být utvářena spíše slušností, spravedlností a respektem lidské důstojnosti a lidských práv? Debata o této otázce má dlouhou tradici; na jedné straně stojí stanoviska liberálních myslitelů jako je Hannah Arendt, kteří prosazují jasné odmítnutí takové představy, že zodpovědnost vůči druhým lidem ve společenském či politickém kontextu lze odvodit na základě něčeho tak prchavého jako láska. Na straně druhé stojí např. Simone Weil, která zastává zcela protikladné stanovisko, aniž však jasně vyloží, jak by láska skutečně mohla být věcí „politickou“.
  2. Přistoupíme-li na to, že vztahy a emoční rekce na druhé lidi v kontextu osobním i mezilidském skutečně hrají důležitou roli ve veřejné sféře, jak ale pak můžeme objasnit způsob, jakým je chápeme, tak aby přesně vyhovoval našemu záměru? Jinými slovy, jak nalézt způsob takového zacházení s pojmy jako je pýcha, stud, lítost či výčitky svědomí a se vztahy, v nichž jsou zakořeněny, abychom došli k filosofickému vysvětlení toho, nakolik tyto fenomény prostupují (nebo dokonce narušují) hranice individuálního a společenského, či soukromého a veřejného?

Běžně se předpokládá, že etika má dvě roviny: rovinu individuálních či osobních vztahů a rovinu veřejnou a politickou, která zahrnuje právní, společenské, politické, dokonce i mezinárodní vztahy. Zásadním tématem tohoto projektu je identifikovat a specifikovat rozličné způsoby, jimiž etická témata z oné první roviny musí nutně utvářet i pojetí eticky správného jednání na rovině druhé. Cílem však není tato rozlišení zrušit, nýbrž vždy k nim přistupovat jako k pouhým rozlišením, nikoli jako k zásadním rozporům či binárním protikladům takového druhu, jenž je uplatňován tímtéž způsobem v každém kontextu.

Současný stav poznání

Humanitní a společenské vědy jako celek prodělaly v posledním desetiletí významný obrat, kdy vzrostl zájem o zkoumání způsobu, jakým emoce a další pociťované prožitkové reakce formují morální jednání a politickou praxi. Ústřední myšlenkou, která za tímto obratem stála, byl poznatek, že naše chápání společenských a politických záležitostí bylo omezené v důsledku reduktivního pojetí veřejné a společenské sféry. Vzorovým příkladem jedné z prvních kritik tohoto reduktivního pojetí je úvaha Jacquesa Derridy v jeho díle The Politics of Friendship (1994), kde ukazuje, že taková liberální teorie, která opomíjí přátelství a solidaritu ve jménu zaměření se na svobodu a rovnost, nebude s to správně pochopit ani jeden z těchto fenoménů. Ostatně dvě desetiletí sociální dezintegrace to jasně dokládají. Nedávno vydaná kniha Marthy Nussbaumové Political Emotions: Why Love Matters for Justice (2013), je typickým pokračováním a prohloubením tohoto trendu.

Do vytyčené oblasti výzkumu velmi dobře zapadnou některá další témata současných diskusí. Již existuje rozvinuté a nuancované zkoumání způsobu trestání pomocí zostuzení. (Pro toto téma je významný vliv Bernarda Williamse na současná pojetí rozdílu mezi studem a lítostí, i jeho pojetí kultur studu a kultur viny.) Základním předpokladem takových trestů je úzké spojení studu se smyslem pro společenství, ačkoli jejich propojení může fungovat i v jiných směrech; jako třeba když jsou lidé zbaveni majetku či sociálně vyloučeni, pozbývají svou hodnotu jak ve vlastních očích, tak i v očích ostatních lidí. Poznámka Simone Weilové, že „být chudý je nejlepším způsobem, jak se stát neviditelným“ je zde nasnadě. Je také velmi podstatné, že Weil se ve svých textech ze čtyřicátých letech snaží ukázat, že probuzení a udržení obecného smyslu pro sdílené lidství tváří v tvář neštěstí vyžaduje mnohem více než slušnost a minimální respekt. Nicméně rozšíření tohoto pojetí na sociální a politickou úroveň právě v případě lásky je teprve na začátku svého zkoumání.

Další vývoj výzkumné agendy

Výzkum se bude rozvíjet v těchto dvou hlavních směrech:

  1. Ačkoli se zdá, že mezinárodní výzkum myšlenku, že relevantní osobní a afektivní pojmy musí nutně mít i společenský a politický rozměr, již značně podporuje, přesto její aplikace vyžaduje podrobný základní výzkum, který je teprve v zárodku. Až porozumíme jasněji mezilidským vztahům a postojům na osobní rovině, pak budou základní východiska diskusí o utváření politiky modifikována způsobem přiměřenějším požadavkům společenské solidarity a sdíleného lidství. Potenciál dalšího rozvoje v této oblasti i rozvoje dalších základních východisek je značný.
     
  2. Výzkumný tým přikládá velkou důležitost aplikovanému výzkumu a také principu a zásadě, že „čistá“ teorie oddělená od konkrétních současných společenských výzev je náchylná k tomu, aby sešla na scestí. Proto tým bude silně zdůrazňovat vytvoření inovativního a mezinárodně relevantního výzkumu v oblasti konkrétních aplikovaných otázek, jejichž hlavním tématem je společenská solidarita a sdílené lidství.

V souladu s těmito dvěma hlavními směry vývoje se výzkumné aktivity rozdělí na dvě tříletá období, která se zaměří na základní výzkum (1. – 3. rok) a na výzkum aplikovaný (4. – 6. rok). V obou dvou obdobích však bude kladen důraz na aktuálnost zkoumaných problémů a nalezení takových možností jejich zkoumání či řešení, které budou čerpat i ze spolupráce se souvisejícími disciplínami (jako např. psychologií, literární vědou, teorií umění atd.).